Ztracené tajemství Sherlocka Holmese
A je to tady! Je rok 2012 a věrní čtenáři Psa baskervillského si konečně mohou přečíst komiksový dovětek, který být v knize nemohl z důvodu jeho šokujícího obsahu. Mnohým z vás ale jistě chybělo vysvětlení výstupu v hotelu Northumberland. Laskavý čtenář si jistě vzpomene na recepčního a jeho nemístné narážky na sexuální orientaci našich hlavních hrdinů.
Sám sir Arthur Conan Doyle tuto otázku ve svých povídkách nikdy neřeší. Ovšem ostatní autoři se tímto tématem zabývají velice hojně. Je to proto, že sir Doyle psal Sherlocka v době, kdy bezvýhradné a věrné přátelství mezi lidmi bylo samozřejmostí a náklonost a láska nevyvolávala vedlejší otázky.
Takže jsem se rozhodl, že ve své knize toto tajemství vyřeším hned, abyste se mohli vy oddat příběhu bez zbytečného a hloupého rozptylování. Na následujících dvou stranách se tedy dovíte, jak je to s tou domnělou záhadou a kdo je tady vlastně pokrytec.
Nebude to ale tak jednoduché, moji milí malí detektivové. Jak jste si už jistě všimli, soubor je zakódován. Heslem je odpověď na druhou otázku, kterou pokládá Sherlock Holmes ve svém předposledním dopisu svému příteli. Do kolonky napište pouze příjmení inkriminované osoby malými písmeny.
Napovím vám. Popis toho muže (kromě náznaků rozesetých po celé knize) vystihuje Igor na poslední straně epilogu.
Popřál bych vám hodně štěstí, ale jak řekl Holmes, štěstí nemá s logikou a dedukčním myšlením nic společného. Snad tedy: Ať vám to pálí!
PS: Dvoustránka patří do knihy jako předposlední dvě strany osmé kapitoly - tedy mezi věty „Ano, profesore“ a „Tak skončilo zatím naše nejpodivnější dobrodružství“.
